Tři města, tři osudy, tři období. Jak žily místní ulice, než je zasáhla válka? Jak města proměnily bomby a všudypřítomná smrt? A co tu uslyšíte dnes? Zaposlouchejte se do příběhů, které nevyprávějí slova, ale zvuky.

HOMS, SÝRIE

Z kulturního centra hlavním městem revoluce.

Prozkoumat

Před válkou:
Město, které spojovalo Sýrii

Nejjemnější hedvábí. Krásně protkané tradiční mušelínové látky. Olivový olej. Sezam. To všechno patří k západosyrskému Homsu. Před válkou bylo město významným obchodním i kulturním centrem, které spojovalo pobřeží se zbytkem země.

Úrodná půda a strategická poloha však Homsu přinesla i spoustu problémů. Zajímal se o něj každý, kdo chtěl ovládnout Sýrii. Homs tak sloužil jako štít celé země. Když někdo město dobyl, měl z velké části vyhráno.

Když byl zrovna klid, konaly se v Homsu nejrůznější festivaly. Jezdili sem turisté z celého světa. V homské provincii totiž leží i starověké město Palmýra. Antické památky však islamisté z velké části poničili. Muslimové, křesťané a další náboženské skupiny tu přitom před válkou žili vedle sebe.

Víc info

Jak začala válka v Sýrii

V roce 2010 začalo v Tunisku takzvané arabské jaro, tedy série protestů proti autoritářským vládám. Postupně se demonstrace rozšířily do dalších severoafrických a blízkovýchodních zemí. Lidé byli nespokojení z náboženských, etnických či sociálně-ekonomických důvodů.

Zatímco některé země jako Tunisko či Egypt svrhly diktátory a dostaly situaci pod relativní kontrolu, libyjské a syrské protesty postupně přerostly v občanskou válku. Konflikt se vyostřil ve chvíli, kdy syrská armáda začala proti občanům zasahovat. Po celé zemi se formovaly desítky povstaleckých skupin, které místy ještě pořád bojují proti režimu syrského prezidenta Bašára al-Asada. Povstalci ale válčí i mezi sebou. Každý má totiž jiné cíle.

Proti vládě bojuje například Svobodná syrská armáda, kterou na začátku tvořili hlavně armádní přeběhlíci a bývalí policisté. Do bojů se zapojili také Kurdové, kteří touží po vlastním státu. Součástí syrské války jsou i radikální islamistické skupiny, jež vznikly mimo jiné z organizace al-Káida. Například bojovníci samozvaného Islámského státu či teroristická organizace Fronta an-Nusrá. Většina islamistů si přeje zavedení chalífátu. Významná je i role dalších států. Rusko a Írán podporují al-Asadův režim, proti němu naopak stojí Saúdská Arábie a Turecko. Západní mocnosti jako Spojené státy, Velká Británie či Francie označují syrského prezidenta za válečného zločince. Vyčítají mu mimo jiné používání chemických zbraní. Do konfliktu se zapojil i Izrael. Ten útočí zejména na íránské vojenské cíle na území Sýrie.

Válka už doznívá, Sýrie je však z velké části zničená. Chybí potřebné finance na její obnovu. V některých částech země se navíc stále válčí, hrozí i další nepokoje. Není například jisté, co bude se zbylými povstalci, které vláda deportovala do provincie Idlib na severozápadě země, nedaleko turecké hranice. Idlib mají odpůrci syrské vlády ještě pod kontrolou. Už teď však v provincii dochází ke střetům.

Odhaduje se, že v syrské občanské válce dosud zemřelo přes půl milionu lidí1 . Přes 12,7 milionu lidí opustilo své domovy, přičemž víc než polovina utekla do zahraničí2. Údaje o obětech a uprchlících se nicméně podle různých zdrojů liší, monitoring je totiž velmi složitý.

1 Zdroj: Syrian Observatory for Human Rights (SOHR)/Human Rights Watch, 2018
2 Zdroj: UN


Zavřít

Za války:
Krvavá daň války

Říká se, že město Dará je kolébkou syrské revoluce a Homs jejím hlavním městem. Právě tady se jako v jednom z prvních měst začaly strhávat portréty prezidenta Bašára al-Asada. Nepokoje vypukly v květnu 2011. Od té doby tu dennodenně docházelo ke střetům mezi povstalci a armádou, která zde poprvé použila těžké zbraně, později údajně i chemické.

Zatímco jinde získali převahu povstalci z řad nacionalistů a armádních přeběhlíků, v Homsu se k moci dostali hlavně islamisté, mimo jiné z řad organizace Fronta an-Nusrá. Povstalci vraždili i ve vlastních řadách. Popravili kohokoli, kdo se k nim odmítl přidat nebo sympatizoval s vládou. Syrská armáda dobyla Homs v květnu 2014 po zdlouhavých bojích. Zbylé povstalce vláda evakuovala do provincie Idlib, která leží na severozápadě Sýrie.


Zavřít

Po válce:
Život v sutinách

Tři roky války se na Homsu nenávratně podepsaly. Narušila se infrastruktura celé Sýrie. Přestala fungovat některá důležitá obchodní spojení mezi městem a odlehlými rurálními oblastmi země. Město ztratilo živelnou atmosféru a řadu památek, které sem lákaly turisty. Nefunguje zdravotnictví ani školství. Chybí pitná voda. Některé ulice jsou dosud tak zničené, že jimi neprojedou auta. Lidé své domovy často nepoznávají.

Přesto někteří zkoušejí navázat tam, kde skončili před válkou. Sem tam se otevře obchod se zeleninou. Někdy se lidé domluví a společně uklízejí ulice. Občas zaslechnete sbíječku či kladivo, místy voní omítka. Na obnově Homsu se podílí také Rusko a Spojené národy. Ty pomohly třeba s renovací historického tržiště, dříve největšího obchodního centra ve městě.

Řada obyvatel se však kvůli ekonomické nestabilitě či politické situaci nemůže vrátit. A také proto, že by mladí Syřané, kterým je mezi 18 a 42 lety, museli narukovat do syrské armády. Branné povinnosti se vyhnou jen jediní či nejstarší synové v rodině. Narukovat nemusí ani muži, kteří legálně strávili tři roky v zahraničí a zaplatili výkupné 6000 amerických dolarů.

Někteří lidé si ale neumí návrat domů ani představit. Nechtějí se dívat na místa, kde vraždili jejich blízké. Nechtějí vidět hromadu sutin tam, kde kdysi obědvali. Nechtějí se dívat z oken, která lemují díry od kulek. Připomínky války jsou stále moc živé na to, aby se do Homsu zcela vrátil život.


Zavřít

DÚMÁ, SÝRIE

Když je vzduch otrávený,
i jeden nádech vás může stát život.

Prozkoumat

Před válkou:
Od zemědělství po průmysl

Město Dúmá leží v těsné blízkosti hlavního města Damašku, v podstatě jde o jeho východní předměstí. Oblast lemují hory, protéká tudy řeka Barada. V okolí byla vždy úrodná půda, a tak kolem Dúmy vznikl významný zemědělský pás. V 80. letech se pak oblast výrazně industrializovala, a to pod vedením tehdejšího prezidenta Háfize al-Asada. Dnes v čele Sýrie stojí jeho syn Bašár. Ten je stejně jako jeho otec označován za diktátora.

Víc info

Kdo v Sýrii bojuje?

Syrská občanská válka je nesmírně složitý a komplexní konflikt. I když střet pomalu končí, v některých částech země stále není klid. Boje se přesunuly hlavně do severozápadní provincie Idlib, kterou stále ovládají protivládní síly.

Proti syrské armádě bojují různé skupiny povstalců. Při velké míře zjednodušení můžeme rozlišit čtyři hlavní opoziční skupiny, které však válčí i mezi sebou:

a) Kurdové

Kurdové obývají hornatou oblast mezi Tureckem, Irákem, Sýrií, Íránem a Arménií. Jak píše BBC, Kurdové jsou čtvrtá největší etnická skupina na Blízkém východě. Je jich až 35 milionů a jsou mezi nimi jak muslimové, tak křesťané3. Přesto nemají svůj stát. Jakákoli snaha o založení svobodného Kurdistánu byla potlačena. Turecko považuje Kurdy za teroristy a odmítá jim přiznat autonomii.

Kurdy proslavil boj proti samozvanému Islámskému státu. Jejich bojovníci a bojovnice dokázali radikálním islamistům jako jedna z mála pozemních sil odolávat. Kurdové se velmi liší regionálně, spory probíhají i uvnitř komunity.

b) Povstalci z řad nacionalistů

V syrské občanské válce hrají zásadní roli nacionalisté a nadšení revolucionáři. Právě ti stáli za prvními protesty proti al-Asadově vládě. Jde hlavně o bývalé policisty, přeběhlíky z armády a běžné občany. Nacionalisté si přejí víc pravomocí a muslimskou Sýrii, avšak neschvalují právo šaría. Na začátku bojovali například v řadách Svobodné syrské armády, ta se ale později rozdrobila.

c) Radikální islamisté

Třetí důležitou skupinou jsou islamisté, mimo jiné ze syrské teroristické organizace Haját Tahrír al-Šám. Ta sdružuje mnoho islamistických skupin a názorově se výrazněji neliší od mezinárodních skupin jako al-Káida, ze které vzešli bojovníci samozvaného Islámského státu či teroristická organizace Fronta an-Nusrá. V červenci 2016 se an-Nusrá od Al-Káidy odtrhla a přejmenovala se na Džabhat Fatah aš-Šám. V městě Dúmá byla nejsilnější organizace Džajš al-Islám, v překladu Armáda islámu.

Radikální islamisté v Sýrii vedou džihád neboli svatou válku. Většina z nich chce zavést náboženské právo šaría, které například zakazuje konvertovat k jiné víře. Schvaluje naopak otroctví a přísné tresty pro kohokoli, kdo právo poruší.

d) Zahraniční hráči

V roce 2015 vstoupilo do syrské války Rusko, které al-Asadově armádě pomohlo porazit povstalce. Vládu podporuje i Írán, proti ní naopak stojí Saúdská Arábie. Do konfliktu vstoupila také Velká Británie, Spojené státy a Francie. Západní mocnosti Sýrii bombardovaly po tom, co armáda v městě Dúmá údajně použila chemické zbraně. Jednotky mířily na vojenské cíle, kde se zbraně pravděpodobně vyráběly a skladovaly. V Sýrii má své zájmy i Izrael, který chce mimo jiné oslabit pozici Íránu u svých hranic, a řada dalších zemí.

3 Zdroj: BBC


Zavřít

Za války:
Jedovatý vzduch

Od začátku války byla Dúmá jedním z hlavních center konfliktu. Právě tady slavili rebelové první výhry nad syrskými ozbrojenými sílami, které obsadily Dúmá v lednu 2012. U těžkých zbraní však nezůstalo. Začátkem dubna 2014 byly při bojích použity chemické zbraně. Útočilo se toxickou látkou, která nejspíš obsahovala chlor4. Ten po vdechnutí poleptá nebo velmi podráždí dýchací cesty a plíce. Oběť se pak může udusit. Pozadí útoku je ale stále nejasné, vina nebyla nikomu definitivně přisouzena. Podle západních mocností stála za útokem syrská armáda. Sýrie a Rusko útok popírají.

V dubnu 2018 syrská vláda prohlásila, že z oblasti zmizeli poslední povstalci. Šlo o největší porážku opozice od roku 2016. Tehdy se na severozápadě země krutě bojovalo o Aleppo.

4 Zdroj: UN


Zavřít

Po válce:
Dúmá mlčí

Některá syrská města se snaží začít znovu. Třeba západosyrský Homs, kde válka skončila před pěti lety. Nebo severosyrské Aleppo. Tamní obyvatelé zkoušejí otevírat obchody a opravovat zničené domy, ačkoli k hranicím města stále dopadají rakety vypalované z provincie Idlib, kam byli deportováni zbylí povstalci. Dúmá má k opravám a oživení daleko. Válka tu skončila teprve nedávno. Stále se vyšetřují útoky chemickými zbraněmi. Domy leží v troskách. Ve vzduchu je stále cítit válka s pachutí chloru.

Zavřít

SINDŽÁR, IRÁK

Pro někoho posvátné město,
pro jiného terč krvavého útoku.

Prozkoumat

Před válkou:
V Sindžáru nebyl nikdy klid

Oblast kolem hory Sindžár jezídi obývali od 12. století a odjakživa byli součástí řady náboženských i politických sporů. V 80. letech se například stali terčem agresivní kampaně tehdejšího iráckého prezidenta Saddáma Husajna. Ten je donutil, aby opustili vesnice v horách a přestěhovali se do města Sindžár. Tak zanikl rurální život jezídů. Sindžár se však postupně stal domovem desítek tisíc lidí.

Po etnické stránce jsou jezídi hlavně Kurdové, kurdsky i mluví. Vztahy mezi oběma komunitami byly vždy vcelku dobré. Avšak zatímco Kurdové jsou převážně muslimové, jezídi vyznávají pradávné náboženství. To mísí prvky starověkých perských učení, islámu, zoroastrismu či křesťanství. Mezi jezídy ale najdete i Araby či Turkmeny. Irácká jezídská komunita byla po staletí utlačována, radikální islamisté totiž jezídy opovrhují.

Víc info

Proč radikální muslimové nemají rádi jezídy?

Nenávist pramení z nedorozumění. Nejvyšším ze sedmi jezídských archandělů je anděl páv, jakýsi prostředník mezi pasivním bohem a lidstvem. Většina muslimů ho považuje za umělou modlu, která není zmíněná v Koránu. Jezídi jsou podle radikálních muslimů heretici. Nelíbí se jim ani to, že jezídi mísí různá náboženství.

Jezídská víra se od islámu v mnoha směrech liší. K jezídismu nemůžete konvertovat, jezídem se musíte narodit. Stejně jako křesťané, i jezídi své děti křtí. Ale na rozdíl od křesťanů nemají peklo – duše podle nich putuje z jednoho těla do druhého a postupně se očišťuje.

Jezídi žijí hlavně v malých komunitách v severozápadním Iráku, severozápadní Sýrii a jihovýchodním Turecku. Jako svůj domov si vybrali Sindžár, jelikož věřili, že právě zde přistála Noemova archa po velké potopě. Zatím není jisté, zdali najdou nové útočiště.


Zavřít

Za války:
Už přicházejí

Začátkem srpna vtrhli do Sindžáru vojáci ISIS. Během pár dní zabili přes tři tisíce lidí, dalších bezmála sedm tisíc jezídů unesli5. Některým lidem se podařilo utéct, jejich cesta však často skončila v nehostinných okolních horách. Podlehli horku, dehydrataci a hladu. Dva dny po útoku začali Kurdové a západní země oblast ze vzduchu zásobovat jídlem a vodou. Vojáci se snažili zachránit alespoň děti. Zvuk helikoptér se stal symbolem spasení.

5 Podle studie odborného časopisu PLOS Medicine


Zavřít

Po válce:
Tíživé ticho v Sindžáru

Ulice Sindžáru jsou tiché. Příliš tiché. Boje už sice skončily, ve městě jsou však dosud nastražené výbušniny. Kvůli bombám a neobyvatelným domům se většina jezídů nemůže do svého města vrátit. Daleko od domova je však drží i něco jiného.

Bojí se. Děsí je představa, že se tu zase ukážou bojovníci samozvaného Islámského státu. Strach jim nahání i vlastní sousedé. Někteří z nich se totiž přidali k islamistům, pomáhali jim vraždit a zotročovat. Může se někdy mezi jezídy vrátit důvěra? Budou zase žít jeden vedle druhého? Pokud ne, kam půjdou? Odpověď neznají ani Iráčané. Místní kurdská administrativa se neustále dohaduje s vládou v Bagdádu. Nemůžou se shodnout, komu hora Sindžár patří a kdo by se měl chopit obnovy města. Sindžár by se mohl postavit znovu a jinde. Prioritou irácké vlády je však zničený Mosul. Jezídi se tak stále nevracejí domů. A svět na ně pomalu zapomíná.


Zavřít